Obsah

Galerie Ludvíka Kuby

 

Otevírací doba

květen, září      
úterý - neděle, svátky 09:00 - 12:00   13:00 - 16:00
       
červen, červenec, srpen      
úterý - neděle, svátky 09:00 - 12:00   13:00 - 17:00
       
pondělí zavřeno

v jiných termínech je prohlídka možná po domluvě

 

Kontaktní informace 

Adresa: Galerie Ludvíka Kuby, V Koleji 1, 262 72 Březnice
Tel.: muzeum 326 531 594
Mobil: 724 996 684
E-mail: galerie@breznice.cz

 

Vstupné

vstupenky do stálých expozic galerie zakoupíte

v pokladně Infocentra 326 531 595

Vstupné základní   30,- Kč
Vstupné snížené   15,- Kč (studenti, důchodci)
Rodinné vstupné    50,- Kč (2 dospělí + 2 děti)
Vstupné hromadné 10,- Kč / osoba
školáci, studenti, důchodci
ve skupině (10 a více osob)  
vstupné zdarma     Děti do 6 let
Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P
Asociace muzeí a galerií (AMG)
ICOM, ICOMOS, NPÚ

Stálá expozice se nachází v Galerii Ludvíka Kuby, v bývalé jezuitské koleji na náměstí vedle kostela.

 

MĚSTSKÁ OBRAZÁRNA

Většinu obrazů nakoupila Městská spořitelna v Březnici na počátku 20. století a v roce 1959 je věnovala Státní spořitelna městu. Další část současné sbírky tvoří soukromé dary, zejména autora a jeho rodiny. První výstava v Březnici se uskutečnila v červnu 1913 v sále hotelu Musil, kde bylo vystaveno 130 obrazů. V roce 1932 vznikla v prostorách Městské spořitelny v Obecním domě na náměstí Kubova síň. Druhá výstava, kterou uspořádal spolek Bozeň, byla od 13. srpna 1933 a bylo vystaveno 50 originálů. Galerie Ludvíka Kuby byla otevřena 12. července 1959 a do 31. října 2012 byla umístěna v prvním patře jihovýchodního křídla zámku. Stálá expozici byla koncipována tematicky PhDr. Miladou Novákovou a doplněna mobiliářem z daru syna Ludvíka Kuby. Ve čtyřech útulných sálech byly vystaveny motivy z Březnice, z jižních Čech, portréty, figury a žánrové obrázky. V bývalé jezuitské koleji byla GLK otevřena v dubnu 2013. Výstava je uspořádána tak, aby v sobě obsáhla staré i nové a důstojně představila tematickou výseč z Kubovy mimořádně široké malířské tvorby. Březnická sbírka je skvělým dokladem lásky umělce k prostředí a koresponduje s naturelem - živočišností  autora. Citlivě, až intimně představuje jeho dílo, zasazené do dobového nábytku - stůl se židlemi, který si Kuba sám navrhoval, klavír, malířský stojan. Vzhledem k barevnosti stěn v jednotlivých místnostech, byla architektem navržena antracitová „stuha“, která vede návštěvníka prostorem a zároveň vyzdvihuje obsah i formu jednotlivých obrazů i rámů. V každé místnosti je vedle oken umístěn tištěný textový průvodce. Na levé straně běží životopisná data, texty vpravo přibližují obsah díla v dané místnosti. Město má ve svých sbírkách obrazy dalších umělců - Aloise Moravce, Bohumila Ullrycha, Jana Raffaela Schustera a Anny Sequensové, které je možné částečně shlédnout v modrém pokoji Galerie Ludvíka Kuby.

 

ŽIVOTOPIS

Ludvík Kuba

16. 4. 1863 – 30. 11. 1956

Malíř, hudebník, spisovatel, národopisný badatel se narodil v Poděbradech jako druhorozený syn v řemeslnické rodině zámečníka. Zde navštěvoval obecnou školu, kde se setkal s učitelem Jandou, který v malém Ludvíkovi objevil talent malířský i hudební - vedl jej ke hře na housle, flétnu, klarinet, lesní roh i klavír. Souběžně se Ludvík Kuba učil kreslení a již v raném věku dokonale zachytil krásu přírody, lidského těla i předmětů. Roku 1879 dokončil Varhanickou školu v Praze a roku 1883 absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Do veřejného života vstoupil Ludvík Kuba jako učitel, který většinu volného času věnoval svému největšímu zájmu - slovanské hudbě. Založil sbor nejnadanějších žáků, pro které začal upravovat písně. Tímto způsobem vznikla sbírka Zpěvy lidu československého, což byl vlastně první krok k vydání encyklopedického díla Slovanstvo ve svých zpěvech, jehož první sešit vyšel 15. února 1884. Roku 1885 se Kuba vzdal své učitelské dráhy a vrátil se do Poděbrad k rodičům, odkud po dobu deseti let vyjížděl na cesty po slovanských zemích. Navštívil Lužici, Halič, Rusko, Černou Horu a Dalmácii. Když Kuba poznal, že sběratelství písní jej nemůže uživit, přerušil vydávání rozsáhlého díla a vrátil se ke své dávné lásce - kresbě. Nejprve navštěvoval soukromé hodiny kreslení Karla Liebschera a v roce 1891 vstoupil na Malířskou akademii v Praze k profesoru Pirnerovi. Do Paříže na Julianovu akademii odešel studovat malbu v roce 1893. Paříž mu přichystala velkou významnou životní změnu v osobním životě, právě zde se seznámil se svou budoucí ženou Olgou Joujovou, se kterou se oženil v roce 1895. Od té doby se Kuba ubíral hlavně směrem malířským. Z Paříže odešel do Mostaru, potom do Mnichova, kde navštěvoval školu slovinského malíře Antona Ažby.  Z hudebníka a etnografa vyrostl malíř, který přešel od akvarelu k olejomalbě, rozšířil si výrazové prostředky a také rozvinul svůj výtvarný názor. Malířské práce poprvé vystavoval v Umělecké besedě v Praze a zúčastňoval se také mezinárodních výstav. Na přelomu století se usadil ve Vídni a v roce 1911 trvale přesídlil do Prahy. Ani jako malíř se nepřestal zabývat lidovou písní. V letech 1922 až 1932, kdy se mu podařilo dokončit Slovanstvo ve svých zpěvech (1929), podnikal další slovanské cesty, při kterých se zaměřil na malbu. Výsledky svého melografického studia uplatňoval řadou přednáškových a koncertních vystoupení. Poznatky z cest za slovanskou písní uložil ve velké řadě literárních prací - odborných i cestopisných, které byly knižně vydávány. Skromný umělec získal několik řádů od slovanských států. V roce 1936 byl promován na doktora filosofie honoris causa Univerzity Karlovy, o rok později se stal řádným členem České akademie věd a umění. V roce 1945 byl Kuba jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze a téhož roku mu byl udělen titul národní umělec. Ludvík Kuba šel vždy vlastní cestou. Nebyl vyhraněný malíř nebo hudebník, věnoval se oběma směrům. Nebál se začínat něco nového, riskovat. Nebral život jako kariéru, ale jako velké dobrodružství. Když v šedesáti letech začal pozorovat ochabování pravé ruky a nemohl hrát na piano, nevzdává se a pero nahradil psacím strojem, štětec připevnil do rukavice. Své životní dílo završil roku 1955 knihou pamětí Zaschlá paleta a v roce 1956 výborem cestopisných statí Křížem krážem slovanským světem. Zemřel v Praze 30. listopadu 1956 ve věku 93 let.

 

BŘEZNICE A LUDVÍK KUBA

Na podzim roku 1895 se Ludvík Kuba oženil s Olgou Joujovou. Tento rok ovlivnil nejen Kubův osobní, ale i tvůrčí život. Od této chvíle přes padesát let společně s rodinou přijížděl do jižních Čech malovat. České Budějovice, Český Krumlov, Písek, Prachatice, Tábor a také Březnice se staly místem tvůrčích návštěv. Do Březnice přijížděl od roku 1905 k rodičům jeho manželky. Zamiloval si zdejší krajinu s památkami drobné architektury, poetická zákoutí zámecké obory i městské domky, dvorky a zahrádky, oblíbil si sousedy. Toto vše zachytil ve výtvarném i literárním díle. Domek č. p. 76 dodnes stojí naproti kostelu sv. Ignáce a Františka, nedaleko řeky a mostu. Roztomilou zahrádku, zámek s parkem, sousedy a častá Svatohorská procesí - to vše se zájmem pozoroval a s láskou maloval. Každoročně sem až do roku 1921 přijížděl a později, když rodiče již nežili, zavítal za známými a se zájmem sledoval rozkvět města. Svůj vřelý vztah k tomuto místu vyjádřil v literárním dílku S paletou po Březnici a okolí. V roce 1948 jmenovalo město Ludvíka Kubu čestným občanem a nazvalo po něm jednu z hlavních ulic, v padesátých letech byla slavnostně odhalena busta od akademického sochaře Karla Otáhala, která v současné době zaujímá důstojné místo v zámecké oboře s výhledem na kostel a bývalou jezuitskou kolej, ve které je v současnosti Galerie Ludvíka Kuby.